Družinová výprava za domácími zvířátky

Celý den sice pršelo a bylo nevlídno, ale několik desítek minut před začátkem naší cesty se vyčasilo a slunce rychle vysušilo mokrou silnici. Po necelé hodince putování jsme došli do Spolí. Děti se pustily do obhlížení domácího zvířectva – začaly osmáky (Osmák Degu) – prosím, název těchto hlodavců si nepleťte s žáky osmého ročníku :-) Dále jsme vyhladili jednu kočičku, mírně pozlobili housera, který chránil svá mláďata, prohlédli chov slepic menšího vzrůstu a s  krásným zajímavým chomáčem jemného peří na hlavě. Potom jsme se přemístili do nedalekého výběhu, kde si děti zblízka prohlédly koně a někteří odvážlivci se na něj také posadili.

Následovala nezbytná svačinová přestávka a poté se celý náš výletní útvar přesunul do dalšího objektu. Zde – v chlívku – odpočívala velká černá prasnice se svými světle hnědými selátky, která spíše připomínala malá štěňátka. Kousek dál ve výběhu se pásly kozy. Zatímco děti pozorovaly malá kůzlátka, my dospělí jsme měli za úkol ošetřit jeden nepozorností vzniklý „silniční lišej“, tedy malou odřeninu na dlani. Náš malý pacient při pohledu na dobře nabroušený skalpel téměř zkolaboval a velmi nahlas odmítal nabízenou zdravotnickou pomoc. Operace se tedy nekonala a celý problém byl vyřešen čistou vodou a náplastí.

Po druhé části prohlídky domácího zvířectva se celá naše výprava pohnula směrem k základně. Na půli cesty obdržel každý účastník karamelku z pravého (nebo spíše levého) ovoce, aby byl motivován k vyššímu tempu chůze. Do Přídolí jsme vstupovali za bití zvonů, které právě odbíjely čtvrtou odpolední. Inu – není nad skvělé načasování výpravy. Ani tentokrát se nikdo nezatoulal, rodiče si své děti rozebrali a na každého se dostalo. Den se vydařil, děti jsou o malý zážitek bohatší a tak je to správné, tak to má být :-)

Zapsal P.B.