Pohybové hry

Každé sudé úterý máme v družině zavedeno, že se konají „pohybové hry“. Zatím, při nepřízni počasí, scházíme se ve školní tělocvičně. Toto místo je v zimě pověstné tím, že by se mohlo stát dobrým domovem eskymáků – ti by se zde určitě cítili jako doma. Pokud zapomeneme aspoň hodinu před konáním pohybovek zatopit, občas v tělocvičně můžeme spatřit ledního medvěda nebo zakopnout o tučňáka – zkrátka řečeno, je třeba se zahřát pohybem. A právě proto jsme i dnes připravili jednu z herních taškařic: „Pevnosti“.

 Tato hra určuje svým soutěžícím následující cíl: Boj do posledního dechu a kdo vydrží jako poslední, toho družstvo vyhrává. Jedná se o hru dělenou na tři týmy (pevnosti vyznačené podsedáky rozmístěné ve stejné vzdálenosti od sebe – do trojúhelníku). Každý tým spočívá pouze na svém herním území, má jeden míč, který si střeží. Míčem pálí po ostatních, ale zároveň se pro svůj vystřelený míč musí vydat právě jeden z týmu na nepřátelské území. Velmi tedy záleží na zvolené strategii, na koho mířit a zároveň kdy se vydat pro svůj hozený míč, abych nebyl ohrožen ostatními družstvy. Jednalo se sice o hru vymyšlenou cestou ze šatny do tělocvičny (asi tak během pěti metrů cesty), ale nakonec si ji děti zahrály pro velký úspěch 3x. Z tohoto poznání plyne, že i malý nápad může přinést velkou zábavu:-)

V druhé polovině „her“ jsme použili míče na zklidnění a v kruhu  potrénovali přihrávky svým spoluhráčům. Někteří nejmenší stále zápasí s přesností míření, ale to se časem zcela jistě spraví. Chce to pouze trénink a výdrž.

Nakonec – jako vždy – následovala vybíjená na dva týmy. Tato generacemi oblíbená školní hra se právem řadí do zlatého fondu pohybových her školní mládeže (a i pro nás - v pokročilejším věku). Velmi dobře učí děti znát a dodržovat pravidla, soustředit se na průběh hry, přiznat porážku (takzvané vybití), pokračovat ve hře na méně zajímavém místě – tedy pomáhat svému kapitánovi v přihrávkách a chytat balóny od soupeře. Opět se ukazuje fakt, že nejmladším hráčům dělá velký problém přiznat svoji prohru („jsem vybitý a musím opustit hlavní herní pole“). Někteří se vztekají a podvádějí ostatní svým tvrzením, že vybiti nebyli. A naším úkolem je stále dokola vysvětlovat zásady hry fair play, abychom mohli hrát čestně a pro radost, nikoliv pro zlost účastníků. Věříme však, že právě týmové pohybové hry svými aktivitami přispívají k pozvolnému rozvoji sociálního rozměru týmových her, potlačení nezdravě individuálního přístupu jedince a pochopení, že právě dodržování pravidel při jakýchkoliv činnostech (nikoliv jen hrách a soutěžích) vede ke zdárnému a spravedlivému výsledku. Myslíme si, že právě zakotvení „fair play“ do jednání každého jednotlivého účastníka by mělo být tím pomyslným přesahem naší provozované pohybové činnosti.

 Co si o naší vizi myslíte vy, rodiče? Odhadnete správně jednání svých ratolestí právě v situacích, kdy je pro ně nutné volit mezi „osobním prospěchem“ či pravidlem fair play? Prosíme, podělte se s námi o váš názor.

Kontaktní mail je stejný, jako pro hru „Přídolský medvěd“: p.bachtjan.zspridoli@seznam.cz

Zapsal P.B.